CESTOU TOULAVOU

3.-5. března 2017

První vandr v roce 2017. On to vlastně byl takový polomastňácký vandr...

1.den
Odjezd z Jesenického nádru v 5:30 ráno směr Ostrava, cestou dospáváme večerní plánování u piva...
V Ostravě jsme před osmou, hodina času na vlak směr Suchdol nad Odrou. V íčku koupíme turistickou známku, proplížíme se okolo skupinky vojáků s báglama, kterým se asi nelíbí naše nemaskované kletry na zádech, směr bufet v nádražní hale. Pivo po včerejšku bodlo. Dokupujeme baterky (čti pivo v plechovce) na cestu v obchodě před nádrem a sedáme do vlaku. V Suchdolu už vlak čeká, tak dáme rychlou cigaretu a vyrážíme směr Vítkov místní lokálkou. V 10 hodin vystupujeme ve Vítkově. Plán je jasný, najít íčko a hospodu. V íčku dokoupíme další známky a sedáme do knajpy na náměstí, kde obsluhuje... ale to je jedno:) 12° Radegast do nás padá... a padá, původně jsme se stavili na dvě  Něco po 12 je čas se zvednout, stavit se v obchodě koupit něco na jídlo... Jdeme se podívat na Kostel Nanebevzetí Panny Marie, loučíme se s Vítkovem a vydáváme se po modré turistické značce směr Podhradí. Mineme zavřenou a rozkradenou hospodu, kde nechtěně sejdeme ze značky a šlapeme asfalt do kopce. V první zatáčce to vzdáváme a dáváme krátký odpočinek s baterkou. Sluníčko pere do zad, nohy těžké po pivu, ale nevzdáváme se a okolo 14 hodiny zdoláváme zříceninu hradu Vikštejn. Vůbec té zacházky nelitujeme, návštěva hradu stojí za to. U rozcestníku pod Vikštejnem to střihneme kopcem dolů a pokračujeme po zelené po vrstevnicích údolím Moravice směr Zálužné. Krásné výhledy, sem tam u řeky nějaká chata, sluníčko... Začíná se šeřit a my vlastně nevíme, kde jsme, do Zálužné přicházíme za tmy a to nás ještě čekají necelé 2 kiláky na domluvené ubytování v RS Bílá holubice.
Po luxusní večeři, družení se s domorodci a nějakém tom pivu usínáme totálně zničení... (jak kdo)

2. den
Odpočinkový slunečný den. Dnes se přesouváme jen 6 kiláků na Black Hill, kde přespíme pod širákem…
Vydatná snídaně na Holubici, trochu se napravit dvěma kouskama po včerejší pivní smršti…Něco okolo půl 10 vyrážíme směr Zálužné, kde procházíme kolem kiosku, který je otevřený. A je to tady zase, neušli jsme ani kilometr a přišla hrozná žízeň… Dáme si jedno, koupíme dvě petky na večer a šlapeme pohodovým tempem po naučné stezce Dědictví břidlice podél potoka Horník. Jsme v půlce, tak si děláme zastávku v přístřešku za Raabovyma štolama.Cestou předbíháme tři turisty, jinak nikde ani noha, jen zarostlé břidlicové haldy. Okolo 14 hodiny jsme na Black Hillu. Hodin málo, co dělat, jen tak zevlovat se nám nechce. Je rozhodnuto, zajdeme si na pivo do Čermné. Batohy zahazujeme do břidlicového dolu a vyrážíme směr restaurační zařízení. Jdeme lesem, polem, asfaltem…
Celou cestu nás ničí myšlenka, že tam žádná hospoda není. Na kraji dědiny oslovujeme domorodce a ptáme se na hospodu: „Běžte pořád rovně a dojdete k ní...“ Jdeme až na konec dědiny a na dveřích restaurace je velký nápis RESTAURACE UZAVŘENA, tak trochu divný humor místních domorodců…Zklamaní neúspěchem se přes fotbalové hřiště dostáváme na hlavní cestu z Vítkova směr Svatoňovice, kde hospoda určitě je! Zkoušíme stopa, ale dvěma vandrákům nikdo nezastaví... Vzdáváme to, loučíme se s myšlenkou, že si dáme točené, odbočujeme na polní cestu a za chvíli mizíme v lese, kde se zakufrujeme v ostružiní. Ty zkratky...Je okolo 5 hodiny a my jsme zpátky na Black Hillu. Vylovíme bágly z hlubin podzemí, rozděláme oheň a spaní, opečeme buřta. Ještě že máme ty dvě petky s prošlým pivem, co celý den vláčíme na zádech.
Po odpočinkovém dni toho díky prochajdě za hospou máme plné zuby, tak po 20 hodině zalízáme do spacáků a za zesilujícího větru usínáme...

3. den
Půl 7 ráno, poprchává. Ze spacáku se ven nechce, ale strach z deště mě ven vytáhne. Jen co vylezu, ani kapka, planý poplach… Rozdělám oheň a než se uvaří voda na kafe, tak blomcám po haldě. Ranní kafe, ticho, co víc si přát… Přítulkyně se vyklube něco před 8, tak druhá voda na kafe a číňana, na snídani dojídáme koláčky co jsme včera nafasovali na Holubici. Balíme věci, uhasíme oheň, vylijeme zbytek piva z petky, které bylo stejně už půl roku prošlé. Plán na dnešní den je dojít pěšky do Vítkova na vlak a domů. Loučíme se s Black Hillem a jdeme první cestou, na kterou narazíme… les, pole… Okolo 10 dorazíme na železniční zastávku Čermná ve Slezsku, dáme kuřáckou a chceme jít dál po kolejích do Vítkova. Přijíždí vlak směr Budišov, plán se rychle mění a nasedáme do lokálky, a přemýšlíme co budeme v Budišově dělat. V půl 11 vysedáme na nádru a bereme čáru směr muzeum Břidlice, ale to je zavřené, tak jako všechny hospody a my litujeme, že jsme nešli raději do Vítkova. Štěstí je nám nakloněno a objevujeme jednu putyku, kde podle výrazů přeživších se pije od včerejška, možná od pátku… Sedáme k jednomu volnému stolu, na stole přistává točený Zlatovar 11° a pohledy místních dávají tušit, že se chtějí družit… Nemáme dopité ani jedno pivo a je to tady… odkud jste, kde jste byli a kam jdete, nakonec se zjistí, že každý zná každého. Okolo 13 hodiny dojde bečka a my jsme donuceni opustit teplo knajpy a jít někam zevlovat, vlak nám jede něco po půl 4. Sedáme si v parčíku u kostela, v otevřené večerce si kupujeme něco na jídlo a pivko. Zničeho nic se k nám přikmotří bezdomovec Dušan, který má dneska náhodou narozeniny a navíc kulaté 60tiny. Nakonec ve večerce zjistíme, že je má každý den… Dušan povídá o místním koloritu a nám aspoň uteče čas do odjezdu vlaku. Je čas jít na vlak, Dušanovi k narozeninám koupíme litr čůča (jinak bychom se ho asi nezbavili) a necháváme Budišov žít svůj život. Nasedáme do vlaku a vyrážíme k domovu. Klasické přestupy Suchdol, Ostrava a po prospané cestě okolo 21 hodiny vystupujeme na Jesenickém nádraží, kde v nádražce dáme jedno uvítací s Jeseníkem a už se jen promotat uličkama ospalého města a jsme doma. A tím končí první pivní vandr roku 2017.

.